Překvapuje mě, jak snadno a rychle jsem za sebou nechala pět let života na 38 metrech čtverečních. Jednoho dne jsem prostě otočila klíčem v zámku a odešla, někde za čelem jsem ale uslyšela hlásek "Konečně pryč!" a bylo to.
A přitom to byl konec jedné etapy života, nemálo významné. Bylo to první bydlení bez rodičů, s klukem, který se posléze stal manželem. Tam jsem se poznali, zjistili, jak oba fungujeme, jak fungujeme dohromady a jací opravdu jsme.
Ne, ani jedna slza neukápla. Ačkoli byl ten byt v krásné čtvrti, byl tam klid, říkala jsem mu "doma", nebylo to pro mě úplně doma. Protože to nebylo moje, i když jsem se do všech zdí propsala. Byt v přízemí obklopený stromy a jinými domy znamená, že proud slunečních paprsků nikdy nevidíte. Zato je ten byt prohřátý a v zimě vymrzlý od okolní země. A postupně obrůstáte pavučinami, protože pavouci a chrobáci milují temné kouty.
 |
| Tak ahoj! |
 |
| Balení kuchyně bylo téměř nekonečné. |
 |
| Poslední oběd. |
Za rok budu určitě hodně ráda vzpomínat na to, jak rychle se mi ten byt uklidil a jak mě naučit nehromadit majetky. Jak blízko jsme si my dva s mužem byli. Ale teď ještě ne.
Jsme přestěhovaní v rekordním čase. Bydlíme mezi krabicemi, místo dřezu lavor, kuchyň stojí složená v yoga roomu a čeká na smontování. A pak bude čekat na výrobu desky, protože atyp. Jenže už teď, i mezi krabicemi, cítím tu největší svobodu, jakou jsem už dlouho nezažila. Mohu vstát dřív než muž a neruším ho. Mohu si napustit horkou vanu. Mohu si zacvičit a nikoho neobtěžuju. Nebo prostě můžu jen tak sedět a koukat na ten pěkný výhled, který máme z pokoje. Manžel začal v noci spát a ráno mi říká, že se konečně dobře vyspal. A to je i pro mě dobrá zpráva, protože insomnie a nekvalitní spánek v 1 plus kk není nic moc. A nevyspaný manžel rovná se velký špatný.
Jednoduše jsem strašně šťastná, protože se mi splnil sen. Máme hnízdo, které je opravdu jen naše společné, máme v něm prostor pro nádech i výdech.
 |
| Když Brno vstává. |
 |
| Velikonoční pondělí a krabicový chaos. |
 |
| Krabice, krabice, tašky, všude nepořádek. |
 |
| Nová kuchyň na následující měsíc(e). Nejlepší je ten "dřez". |
 |
| Prý že capsule wardrobe... Ani ne, jen skříň na pár let. |
 |
| Lego pro dospělé! Zárodek kuchyně, kterou budou moji kluci skládat zatímco se budu jógovat na Vysočině. |
 |
| Z Yoga Roomu, zbytek je zaskládaný krabicemi s kuchyní. |
Taková krása, Evi! Naprosto přesně vím, jak se cítíš a doufám, že ten pocit novosti, svěžesti a svobody vám oběma vydrží co nejdéle - ideálně, že nikdy nezmizí :-). Máte to tam opravdu krásné, kamarádka bydlí hned přes ulici, tak jsme vždycky při návštěvách okukovali, jak vám tam to tam krásně roste a najednou je to hotové a vaše! Doufám, že se pak podělíš i o další fotky, jak jste si to tam uspořádali a zabydleli, zvlášť na yoga room jsem zvědavá :-). Ať se vám krásně bydlí!
OdpovědětVymazatTaky jsme dlouho s mužem žili v přízemním bytě. Hmyzí havěť, pavouci ani vedro nebo naopak zima nás tam netrápila, ale ten nedostatek světla po nějaké době začne opravdu vadit. A nejen kvůli kytkám. :)
OdpovědětVymazatZ toho bytu jsem se stěhovali loni, sice do světlejšího a s pěkným výhledem ale taky mnohem menšího. Ale i když se nám tu teď žije dobře, už od začátku víme, že je to jen na přechodnou dobu, tak dva tři roky. A ta jasně daná dočasnost mě strašně paralyzuje tu do toho investovat jak peníze, tak čas i úsilí dělat z toho opravdový domov. Což je výsledku taky na prd.
Podle fotek to vaše nové bydlení vypadá parádně. Ráda se do budoucna od tebe nechám inspirovat, jestli časem přidáš o bydlení další články.
Jak jste to vlastně vyřešili s tou kuchyní? Pamatuju si, že si kdysi psala o tom, jak je těžký vybalancovat rozpočet s představou jak by to mělo vypadat.
Jinak přeju, ať se vám tam bydlí krásně a ať jste tam šťastní. Jo a taky ať máte dobrý sousedy. Protože debilní sousedi umí otrávit žití i v tom nejkrásnějším a nejpohodlnějším bytě.
Jestli se nepletu, tak jsme jezdili velmi často kolem, když se Váš byt stavěl. Úplně se mi zastesklo po Brně.
OdpovědětVymazat