pondělí 12. února 2018

CoffeeSnob: CoffeePirates ve Vídni

Nařídit budík na čtvrt na šest v neděli se zdálo jako absolutní zločin proti tělu. Znám se za ta léta dobře, brzká rána mi nedělají dobře, potřebuji alespoň dvě hodiny na rozehřátí, promazat panty dobrou snídaní, horkým čajem a následně zalít kávou. Jenže tohle bylo vstávání dobrovolné, za výletem, vstávalo se tedy až s překvapivou lehkostí. 

Rodiče muže vyráželi na dovolenou a na poslední chvíli jim vybouchl odvoz na letiště do Vídně. Do sdíleného kalendáře mi od muže přišla upomínka opatřená mrzutým smajlíkem. Mně to tak mrzuté nepřišlo. Obratně jsem prolistovala web European Coffee Trip a s nadšením zjistila, že Vídeň je kávově zmapovaná dobře. Tak teď jen najít, která kavárna je v neděli otevřená, protože neděle - svátek - Rakousko - všude zavřeno.

Jasně, že jsme mohli jít na sachr a šíleně přepražené nepitelné presíčko, ale kdo to má zapotřebí? Toužím po objevování krásných míst, silně poznamenaných třetí kávovou vlnou, nabízející do blonďata upražená kávová zrnka. A mám radost, když objevím nové místo, které má svůj specifický genius loci a v kávě utopených spoustu skvělých chutí. A je jedno, jestli je to espresso, capuccino, flat white, anebo filtrovaná (překapávaná) káva.

Nakonec nám na výběr zbyly dvě kavárny, které splnili moje náročné podmínky. CoffeePirates. Už ten název zní skvěle, vzbuzuje zvědavost, v čem jsou tak jiní...

Interiér je kombinací pražské Emy a brněnského Punktu. Na první pohled nás překvapilo, jak moc velká kavárna je. Dala by se rozčlenit do čtyř místností. V centrální části je maličký bar a jeden velký stůl, který ve mě evokuje příbuznost Emy. Ve výloze je pak pár míst k sezení. V zadní části, zády k baru, je obrovský prostor se stoly pro různý počet hostů, v průběhu dopoledne se zcela zaplnila rodiči s dětmi a kočárky. Jedna část zůstala bez hostů - tam se pravděpodobně odehrávají cuppingy a asi se tam dělají promo přednášky. Napravo od centrální místnosti je místnost nejpohodlnější - zaplněná pohodlnými ušáky a gauči. S brněnským Punktem ho spojuje využití dřeva a surových kovových prvků. Různé židličky, maličkaté stolky, systém sezení ve výloze. Kdybyste ale hledali žárovky bez stínidel, asi byste nenašli. Možná proto můj muž kavárnu vyhejtil jako další z hipsteřin, která ho už moc nebaví.

Všechno se objednává na baru. Pro Brňáky docela nezvyk, Pražákům je tento styl asi vlastnější. Mě to tentokrát nezaskočilo, všude to bylo napsané, že to tak je, tím pádem jsem tam zmateně pobíhala jen kvůli tomu, že jsem přemýšlela, kde se bude nejlíp sedět. A právě samoobsluha asi ospravedlňuje ten zvláštně malinkatý bar, na kterém stojí jen pořádná mašina, malý prostor na kasu výlohu s dortíky a sendviči. Filtrovaná káva se připravuje zády k zákazníkovi. Co mi přišlo skvělé tak voda ke kávě. Za barem byl dřez, kde na odkapávači stály umyté skleničky různých velikostí, a to včetně karaf. Prostě si naliješ, kolik toho potřebuješ. Nevím, jak vy, ale já toho vypiju docela dost a napiju se nejlíp z větší sklenice. Takže tohle mi přišlo jako splněný vodovodní sen.



Ačkoli jsem se německy učila dobrých deset let, nikdy jsem německy neřekla nic. Ani slovo. Dobře, dobře. Guten Morgen, Auf Wiederseen, Danke a vyjmenovat dny v týdnu umím, no, ale to je tak konec. Byla jsem tedy moc ráda, že za barem mluvili všichni perfektně anglicky. Až po chvilce nám došlo, že jedna ze slečen pravděpodobně byla přímo z Londýna, ale baristi mezi sebou anglicky mluvili normálně.

CoffeePirates si praží svoji vlastní kávu, která se tam dala ve velkém koupit. Překvapilo mě, že na espresso měli na výběr tři police různých druhů. V Česku to spíš bývá naopak - víc druhů na filtr. Předpokládám, že je to proto, že Rakušáci mají doma spíš mašinku na espresso než alchymistovo vybavení na překapávanou kávu. My jsme si domů odvezli Etiopii s kozou na obalu a Burundi s motýlkem. Mají povedené logo - překřížené hnáty pod srdíčkem na černém podkladu. A fauna na obalech značí charakteristické zvíře pro danou oblast. Ani si nedokážete představit tu dětskou radost v očích mého muže, když nadšeným hlasem vykvíkl, že chce tu s kozou :-)





Všechny kávy si lze objednat ve dvou velikostech - single a double verzi espressa, kapůča, flat whiteu. Připravte si 3 Eura za single kapůčo, dvojitá radost pro jednoho vyjde na Eura 4. Bylo to moc dobré, v chuti jemné, hladce klouzalo po jazyky rovnou do břicha. A tam se rozleje blaho. 

Koeficient příjemnosti celého výletu zvyšoval fakt, že ten den bylo prostě kouzelně zimně. Brzy ráno poletoval sníh, ale po deváté ráno, kdy jsme vešli do kavárny, se udělalo mrazivé slunečno. Když paprsky pročísly skleněné výlohy, dostalo to všechno mnohem krásnější kontury. V místnosti s gauči bylo vyloženě útulno a vůbec se nedivím, že tam hned bylo plno.

Baví mě pozorovat lidi v kavárně. Kdo tam chodí, co si tam žije za příběh. Jestli mě ale něco dostalo, tak nedělní móda. Většina tam totiž přišla naprosto uniformně: v legínách a v teniskách. A bylo jedno, jestli to byla žena anebo muž. A někteří tam přiběhli po ranním běhu, někteří tam prostě přišli jen tak, prostě neděle, snídaně někde mimo domov a dobrý kafe. A zatímco v Česku by se všichni tihle lidi smažili v módním pekle anebo byli spatřeni na stránce Divnolidi v MHD. Tady to všem bylo jedno. A mně je tenhle přístup tak sympatickej! Spatřuju legíny (neprůhledný, samozřejmě!) jako jeden z nejpohodlnější kousek oděvu. Když najdeš dobrý střih, netáhne ti na záda, zároveň tě netlačí na pupíku, nikde se ti po nich nerolují šaty nahoru, neškrábou tě švy... Prostě mě baví. Jenže v Česku si je na sebe beru akorát na cvičení anebo když se na cvičení přemisťuju. Jindy ne. Prostě NE. Protože Módní peklo a Divnolidi. Jenže pak vytáhneš paty z Česka a zjistíš, že ta svoboda není za čárou na mapě, ale v hlavě. V hlavě tvé a v respektu ostatních. Tak třeba taky jednou beze studu vyrazím v legínách ráno na jógu, pak do práce a po práci do kavárny a vůbec nikomu to nebude divný (a ještě si budu připadat svůdně a budu mít hezkej zadej).

V CoffeePirates otevírají v neděli v devět ráno a dobrá zpráva je, že v neděli se dá parkovat v centru zadarmo. A je tam perfektně liduprázdno. Kdyby vám scházely při procházce zcela zavřenou Vídní toalety (a Mekáč daleko), v parku před Rathausem jsou dvoje veřejné toalety, čisté, s galantní obsluhou, která mi po spisovném pozdravu školskou němčinou podržela dveře nejen na toaletu, ale i z toalety. To kdybyste měli podobně rychlý průtokový systém jako já a kafí v sobě hodně.

Tchüss!


Žádné komentáře:

Okomentovat