pondělí 3. dubna 2017

Začátečnická chyba


Člověk nikdy není dostatečně moudrým na to, aby se nedopustil začátečnických chyb, bez ohledu na věk. Obratní jazykové mě snad opraví, že moudrosti se dosahuje právě tím, že člověk si chybami projde, poučí se z nich a najde potřebný nadhled pro příště.

Jedna z mých (dalších) začátečnických chyb byla koupě nového bytu. Jakože úplně nového bytu, který jsem při podpisu kupní smlouvy neviděla a ani nemohla vidět, protože tehdy ještě nebyla ani základová deska celého domu. Cena za byt byla astronomická, ale opájena egoistickým úspěchem, že na takovou hypotéku dosáhnu, mi zatmavila úsudek. Moudří už tuší.

Hledat vlastní bydlení v Brně je náročný úkol. Brno funguje na principu územního plánování, které se schvaluje na hodně let dopředu. Poptávka po vlastním bydlení roste, území však není nafukovací a investoři a developeři staví doslova na centimetrech čtverečních. Ceny tedy reflektují tu nesmírnou exkluzivitu - není kde stavět, važ si toho, nákupčí, že si kupuješ byt. Moje požadavky byly ještě takové, že jsem chtěla bydlet v dosahu MHD. Pořád nerada řídím, navíc jsem nechtěla být závislá na autě. Také jsem chtěla, aby v okolí byl nějaký obchod, abych se koukala do zeleně a abych cestováním za prací netrávila hodiny a hodiny v dopravních prostředcích a na zastávkách (každodenní neurózu ježdění přes židenická kasárna už prosím ne). K tomu se přidaly požadavky pana manžela, že chce mít pravidelné místnosti, bydlení musí být moderní, v dobré lokalitě... Cvičení z manželských kompromisů nám sice udělila až lekce koupelna, ale ani tohle se neobešlo od vodopádů slz, platonického zamilování se do malých bytů a vyjasňování si, co že je vlastně cílem.

A pak to přišlo. Lokalita obloukem přecházená, v podstatě z prvního kola byla vyřazená hned. Jenže po roce a kousku zoufalství, kdy exkluzivní ceny bytů absolutně neodpovídaly kvalitě nabízeného, jsme se nechali zlákat webovou prezentací. Shlédnutí půdorysu, propočítání podlahové plochy, rozvážení, jak moc nám budou vadit okna do ulice jsme nakonec kývli.

Vyřízení hypotéky ani moc nebolelo, kupní smlouva se nakonec taky podepsala a člověk si v blažené nevědomosti říkal, že teď už jen bude vybírat kachličky do koupelny a ukazovat prstíkem do vzorníku podlah. Ó, jak pošetilý omyl to byl! Jasně. Prstíkem skutečně člověk zapichuje do katalogu, ale nedejbože když si nevybereš ze standardu! Každá klientská změna je tvrdě zpoplateněna. Nesedí ti počet zásuvek v obýváku? Nevadí. Nakresli si, kolik jich chceš navíc. A za týden faktura. Nebo email typu Paní Nanavé, bylo by vhodné nechat udělat podlahové topení, ale budeme dělat jen celý konkrétní okruh, takže je to buď ano nebo ne. Anebo paní Nanavé, stropem vám povedou trubky, to budou potřeba podhledy, 660 Kč za metr čtvereční! Nejsem zpovykaná, jak říkám, koupelna nás vytrestala dost. Ale tahle tisícovečka k tisícovečce zapříčinila, že rodinný rozpočet se tenčí. Hodně tenčí. A v kombinaci se rozjíždějícím se podnikáním pana manžela to znamená, že na to nejdůležitější, nač paní Nanavé čeká, nevychází.

Vysnila jsem si totiž velkou kuchyň. Praktickou. Snadno udržovatelnou s dostatečnou pracovní plochou a se spížkou. Osvětlení nainstalované tak, abych si nestínila a na pracovní desku dobře viděla. Strávím v kuchyni hromadu času, miluju to, a tak jsem si chtěla zařídit kuchyň podle svých potřeb a dosavadních zkušeností. Protože stavaři v bytě potřebovali výkresy rozvodů, vpadli jsme do jednoho kuchyňského studia, kde jsme si v tomto směru hodně zasouzněli. Navržený výsledek měl jen jednu vadu na kráse. Cena.
 
 

Ona ta cena vlastně není přemrštěná. Je zcela normální, adekvátní, jenže by byla dosažitelná, kdybychom oba dva dostávali 15. pravidelnou mzdu. Jenže člověk míní... Prostě a jednoduše nám to teď chybí. A se všemi drobnými úpravami se vidina krásné funkční kuchyně vzdaluje a vzdaluje. Pan manžel sice vyhrožuje, že prostě nebudeme mít kuchyň, ale mé praktické já tvrdí, že je to věc, bez které se obejít nedá. Ne dlouhodobě. Ne s jedním příjmem.





Sama v sobě přemýšlím, jak z toho ven. Jak překlenout období, než se nám podaří našetřit další finance (poznámka na okraj - díky jednomu příjmu a hypotéce už nedosáhnu na jiný úvěr). Jak moc žít provizorně, lze vůbec vyrobit provizorní kuchyň?

Co si myslím, že bude rozhodně potřeba:

  • Vodovodní baterie
  • Dřez
  • Pracovní stůl/pracovní plocha
  • Police na nádobí
  • Plotýnka
  • Lednice

Pořád to v hlavě promýšlím, zleva doprava. Jsou dny, kdy na to pohlížím jako na výzvu - tak si prostě vyrobíme hipster kuchyň! Ale na druhé straně je mi smutno, protože nejsem úplně fanoušek zbastlených věcí. Obzvlášť, když rukama nevládnu. Tím pádem jsem si na sebe ušila seberozvojový bič - prostě to budu muset ovládnout. Krást nehodlám, v práci raketový mzdový nárust také neočekávám, nic jiného nezbývá. Pro začátek by mě zajímalo, jestli někdo do takového projektu někdy šel? A nepsal si o tom náhodou blogísek?

V každém příběhu musí být ponaučení. Co bych tedy udělala jinak, kdybych teď měla kupovat byt? Hodně bych se ptala na to, jak jsou řešené klientské změny a ráda bych viděla technickou dokumentaci předem (hlavně elektroinstalace, vodoinstalace, topení). Pokud bych naznala, že tam něco nedává smysl, tak chtěla změnu smluvně ukotvit. Nenechala bych se ukolébat tím, že za cenu bytu si nakupuju všechno a že platím jen svoji kuchyň. To je totiž hrozná lež, byť milosrdná. A rozhodně bych se nebála být víc asertivní.

Všechno zlé je ale k něčemu dobré. A teď nemám zrovna na mysli to, že se naučím ovládat vrtačku a akušroubovák. Jde o to, že jsem si každý den začala s úžasem připouštět, že jsem strašně silná ženská. Že zvládám řešit stavbu, práci, manažerskou roli, péči o domácnost, plnou lednici, dobré jídlo, vlastní pečivo, sport, čtení a přátele. A do toho všeho se pořád snažím zlepšovat - sama pro sebe. Holka, máš v sobě páru o síle páru volů, fakt. Klobouk dolů!

1 komentář:

  1. Ráda poradím.Jen to nechci vepisovat do komentáře.Takže, když mi pošleš mejl, pošlu tip, jak vykouzlit hezkou linku za levno.info@malinadesign.com

    OdpovědětVymazat