středa 25. listopadu 2015

Vyfukování pneumatiky aneb makrokoučink v praxi


Sice jsem sérii článků o svatební cestě ukončila velmi záhy, ale i z toho mála jste asi poznali, že kromě výtečného odpočinku jsem si také přivezla pneumatiku navíc. A to dokonce tak velkou, že jsem musela vyřadit troje kalhoty, dvě košile a ostatní košile nosím jen pod svetr, aby nebylo vidět, jak se mi u prsou rozvírají knoflíčky. Ne, není to hezký pocit. Přesněji řečeno, byla jsem hodně na dně a díky tomu na svatební cestu ne úplně dobře vzpomínám. Ne, nelituji toho, že jsem ochutnala spoustu věcí, ale toho pohybu jsme rozhodně měli zařadit víc!

Nezdálo se to, ale vrátit se s pneumatikou na pupku do svého sportovního tempa byl poněkud náročný počin. Před svatbou jsem už tréninky nestíhala, takže v podstatě měsíc a půl jsem nechodila pravidelně cvičit. Těžce budovaná fyzička byla pryč a smutek se mi rozhostil v duši, protože moje výkony spíš vypadaly jako těžké začátky metráčka. A tak jsem se v jedné slabé chvíli rozhodla a napsala jsem Blance, která nabízí makrokoučink. Protože jestli mám někde hodně slabé místo, pak je to v jídle. Tam ta sebekázeň rozhodně není taková, jaká by mohla být.

V čem spočívá makrokoučink? Prostě se změříte, zvážíte, vytyčíte si cíl, doplníte pohybovou aktivitu, stáhnete si počítací aplikaci do telefonu a čekáte na to, jaké přijdou hodnoty. Napsáno o tomhle bylo hodně, někdo to zvládne sám, já o sobě měla pochybnosti, a také jsem chtěla být pod něčí kontrolou.

Začátky pro mě byly těžké, nebudu tady nikomu mazat med okolo úst. Je to totiž hodně o vážení jídla, jehož hodnoty pak zadáte do aplikace, která vám na základě těchto údajů vypočítá, kolik živin jste do sebe dostali. V podstatě se pouštíte do dekonstrukce potravy na prvočinitele a první, od čeho upustíte, jsou složitá jídla. Navažovat totiž cibuli, víno, mrkev, žampiony, hovězí maso, protlak, nakládané cibulky jako byste si chystali bouf bouvignon, je totiž na palici a průměrná doba vaření se vám neuvěřitelně protáhne. Druhou věcí, se kterou jsem hodně bojovala, je vlastně neznalost živin. Zapomněla jsem, která potravina obsahuje nejvíc bílkovin, ale méně tuku, kolik čeho mám sníst, abych se vešla do čísel. První týdny jsem byla hrozně zoufalá. A nejen to - zjistila jsem, že na to, jak cvičím, jím strašně, strašně málo a největší porci živin si dopřávám v podobě tuků. Takže kromě alchymie v kuchyni jsem taky byla permanentně přežraná, protože žaludek nebyl zvyklý na to, aby dostal přesně to, co potřebuje a ještě vyváženě.

Nebylo to vlastně ani moc pozitivní, protože zezačátku se makra hodně ladí v závislosti na reakci těla. Na to, že hodně sportuju a měla bych do sebe dostat poměrně dost bílkovin, ani 200 g kuřecích prsou a dvě vajíčka k tomu se do mě nevešlo, nedej bože to jíst každý den. Jako první tedy šly dolů bílkoviny, kdy jsem si řekla, že tohle je maximální strop, co dokážu za den sníst. Druhou položkou, kterou jsme pokrátily, byly sacharidy. A to jen proto, že mě po nich hodně bolí břicho. Ne, skutečně sacharidy potřebuju k životu, ale sníst 50 g ovesných vloček v kaši je pro mě smrtelné (přesněji řečeno, dostala jsem tak strašnou křeč do žaludku, že jsem přišla domů ohnutá jak paragraf a od té doby jsem si ovesnou kaši neudělala a ani neudělám). Snažím se také jíst méně tučných věcí, ale smetanu anebo olivový olej či poctivé máslo si neodpírám. Jen se snažím nepřehánět to.

Na co jsem ale hrdá, je to, že už 6 týdnů jsem nesnědla ani kousek chipsů. Opravdu. A velký podíl na to má i manžel, který se (KONEČNĚ) začal o zdravý životní styl také zajímat. Začíná pomalu, polehoučku, ale díky tomu už nemáme v šuplíku lákadla tohoto typu. Je jasné, že mám náhražku - dělávám si doma popcorn, když mám chuť, ale zase si ho poctivě navážím a zadám do aplikace, protože lhát nechci.

Ta zásadní otázka je, jestli vidím nějaký pokrok. Podle váhy? Ne. Podle centimetrů? Ne. Ale součástí plánu je také posílat progress foto. Měla bych ho posílat jednou za 14 dní, ale protože mám strašný strach, udělala jsem to až po měsíci. A musím říct, že tam drobný pokrok je, i když jsem spíš přibrala a centimetry nabrala. Každopádně mě to velmi povzbudilo a když už jsem se do toho pustila, nechci to vzdávat a jsem zvědavá, jaké změny uvidím další měsíc a pak ten další měsíc. Třeba se jednou dočkám toho, co bych si přála!

Žádné komentáře:

Okomentovat