pátek 25. září 2015

O svatbě

Jsem na odvykačce. Snažím se naučit se představovat nově, ale zatím mi to moc nejde... Pořád to vypadá nějak takto: “Dobrý den, Nana Hu.. Slimáková.” Bohužel po návratu do reality se mi pokazila pračka a s manželem (taky si nemůžu zvyknout) jsme svorně onemocněli, a tak obvolávám opraváře a ruším rezervace už ponovu. Podstatně horší je podepisování, třeba dnes, při výměně občanky a pasu jsem se podepisovala natřikrát, holt mi to Slimáková pořád nejde. Ale to bych předbíhala. 

Neznám příliš mnoho nevěst, které by se na svůj den nepodívaly zpětně se zamlženým, dojatým pohledem a nepovzdechly by si, že to byl jejich nejkrásnější den v životě. Možná se najdou i takové, které řeknou, že si to moc neužily, ale takové to přiznají snad jen po několika panácích a někde v koutku u baru, skrývajíc se před tou první skupinou. Já to tedy přiznám veřejně a nahlas. Svatba není sranda! 




Strašně moc jsem si přála, abych se vdávala na místě, kde se ještě nikdy žádná svatba neodehrávala. Zároveň jsem chtěla, aby to místo nějakým způsobem odráželo nás dva. Spontánní a trochu zcestný nápad uspořádat svatbu v Industře, v bývalých mrazírnách, kde se podává nejlepší káva v Brně, byl oboustranně akceptován i přes počáteční nedůvěru rodičů. Nápad to byl brilantní - o svatbě na paletách se snad ještě bude dlouho mluvit. Předcházela tomu však doslova a do písmene páteční předobřadová šichta, kde jsme společně se dvěma muži z Industry naváželi palety, stavěli z nich stoly na jídlo, boxíky na sezení a barové pulty. Nevěsta lezla na štafle a zavěšovala pomponky na strop (byla jsem jediná, kdo měl odvahu. Ono to bylo opravdu hodně vysoko.) Sestra a kamarádka chystaly květinovou výzdobu, omotávaly netkanou textilií všechno, co se dalo, a nakonec jely do Ikea pro 31 malých polštářků, aby se hosté měli dobře. Šichta trvala skoro 10 hodin a domů jsme přijeli zbití jak psi. 

Musím podotknout, že fyzická únava byla dost milosrdná a dovolila nám oběma usnout. Nemusím nikomu nic nalhávat - neurózou jsem trpěla už týden před svatbou, poslední tři dny jsem trávila poměrně dost času na toaletě. Sobota, tedy Den D, byla ale teprve zátěžová.






Vstala jsem lehce po osmé. Nasoukala jsem do sebe nějaký suchý krekr se šunkou, napila se a vyrazila jsem směr kadeřnice. Za dvě hodiny mi měla upravit vlasy podle mého návrhu a byl to trochu vabank. Vybrala jsem si složitý účes - sčesané boky, ale naproti tomu prostřední vlasovou část natupírovanou do kohouta, spletenou ve francouzský cop. S kadeřnicí jsme to zkoušely dvakrát, byl to vždycky strašný boj, protože mám velmi jemné vlasy. Tak jemné, že na nich nic nedrží, dokonce ani tupírování. Proto jsme musely vlasy umývat, pořádně natužit, vyfoukat, nakrepovat minikrepovačkou, zalakovat, natupírovat, zalakovat, natupírovat, zaplést, zapudrovat, přichytit pinetkami, zapudrovat, zalakovat, zaleskovat, zalakovat. Po dvou hodinách jsme ale měly úspěšně dobojováno. Vypadalo to skvěle, i když velmi neobvykle, a ano, všechno to byly jen mé vlasy, žádné příčesky.

Po celou dobu tohoto procesu jsem se střídavě silně potila a třásla zimnicí. Moje pleť vypadala jako v rozpuku puberty. Každou chvilku jsem měla pocit, že musím oběhnout na záchod. Ženich mezitím koordinoval catering na místě a posílal mi jen zoufalé smajlíky. Bezmoc.

Po vlasové proceduře jsem se přemístila ke kosmetičce. Když mě viděla, spráskla ruce a řekla: "Panebože, Nano, co to máš s obličejem?" Vedle kosmetičky stála máma a říká: "Byly jsme tam, ženich je zelenej jak sedma, vypadá jak před zhroucením!" A v tu chvíli na mě dolehla tíže nervozity, omluvila jsem se, odběhla jsem na záchod a totálně se zhroutila. 

Vůbec to nebylo z toho, že jsem měla strach vkročit do neznáma. Byla to čirá bezmoc z toho, že to nemám pod kontrolou. Měli jsme domluvených pět dodavatelů cateringu, všechno záleželo na dobrotě a ochotě velkého množství lidí, do toho manžel na to všechno byl sám. 

Musela jsem to ale nechat být. Na ubrečených očích ani voděodolná řasenka nedrží. Vypila jsem litr studené vody, opláchla se studenou vodou a nechala na sebe natřít mé lepší já. Nebo alespoň reprezentativnější.

Víte, co mě nakonec zachránilo? U rodičů ženicha jsem si cvakla ne jednoho panáka slivovice, ale rovnou dva a pořádně plné. Zajedla jsem to výbornou domácí tlačenkou s kvašákem, tělo jsem prohřála horkou sprchnou a nakonec jsem do sebe ještě kopla šampaňské. A najednou to bylo - byla jsem oblečená ve svatebních šatech, před rodiči, před ženichem a za 30 minut jsme měli být svoji.



Nakonec to bylo příjemné. Měli jsme to vymyšlené tak, že všichni svatebčané byli shromáždění na příjezdové rampě a mohli tak bez problémů vidět příjezd rodičů, pak ženicha a nakonec nevěsty. Když mi ženich pomáhal z auta a předával moji kytici, všichni tleskali. A pak už se jen ozvaly první tóny Mirrors od Justina Timberlakea, zavěsila jsem se do taťkova rámě a bylo to.

Strašně by mě zajímalo, co se svatebčanům odehrálo v hlavách, když vstoupili do místnosti. Myslím, že se nám podařilo nehostinný prostor vyzdobit velmi netradičně. Troufám si tvrdit, že jsme to dotáhli do nejjemnějších detailů, přesně tak, jak to mám ráda.

Obřad byl krátký. Úsměvný. Nepodařilo se mi totiž ženichovi navléct prsten. Ptáte se, co je na tom tak složitého? Inu... :-) Vybrali jsme si velmi netradiční prsteny - tři samostatné kroužky, které jsou propletené. Když jsem si v květinářství nechávala dělat polštářek na prsteny, nenapadlo mě, že mech a křovíčko pro tento typ prstenu nebude ono... Nebylo. Samozřejmě, že se mi tři kroužky rozkutálely, a tak jsem je horko těžko lovila... No. Část svatebčanů, která můj souboj viděla, se strašně smála. Já se smála, ženich se smál a já si doteď nejsem jistá, jestli jsem si to "No dopr.." myslela, anebo jsem to fakt řekla nahlas :-)



A pak už byl jen přípitek, krásný proslov mého tatínka, vtipný mého manžela a výstižný svědka ženicha. Zábava mohla začít! Svatebčané mohli ochutnat rozličný finger food od našich přátel, výbornou kávu z Industra Coffee, čaje z čajovny Probuzený slon anebo klasického trojboje řízek - guláš - bramborový salát.

S manželem jsme chtěli, aby nikdo na naší svatbě nebyl zapomenut. Celý večer jsme tedy konverzovali úplně se všemi, vlastně jsme se ani moc spolu neviděli. Ale nakonec se mi splnilo jedno mé velké přání (o kterém opravdu nikdo nevěděl) - kapela mi zahrála Nothing Else Matters a s manželem jsme si po osmi letech zatančili. 

Dojetí? Nebyla jsem. Snad jen v jeden jediný moment - to když jsem o půlnoci, když bylo zhasnuto, jen svítila světýlka, hrála hudba a kamarádi trsali jako o život. Satisfakce. Že se všichni baví.

Manžel byl dojatý. Překvapilo mě to. Celý ten večer jsem chtěla být jen s ním, ale to prostě nešlo. O to víc jsme si to vynahradili na naší svatební cestě. Musím mu ale poděkovat. Opravdu to byl on, kdo to všechno táhl, kdo se o to všechno staral. Já jsem si řešila svoji práci, svůj život, on mě ale ani na minutu nenechal ve štychu. Vím, že to byla nakonec party pro všechny naše přátele, ale zase jsme spolu zažili něco nového. A mně se jen potvrdilo, že jsem si vybrala dobře. Můj manžel je totiž opravdový parťák pro život.



Na svatbě nakonec bylo 124 lidí. Pevně věřím, že se všichni dobře bavili a zažili něco nového, ať už se jednalo o vizuální anebo chuťový zážitek. A já jsem ráda, že jsem se viděla s tolika lidmi... Kdy jindy se s nimi zase potkám, se všemi pohromadě?

Víte, co mě ale trápí úplně nejvíce? Že díky své povaze asi nikdy nedokážu vyslovit slova díků všem, kteří mi pomáhali. Rodičům. Kamarádce. A především své sestře. Omlouvám se, že vám to nedokážu říct přesně tak, jak to cítím, ale oplatím vám to tím, že o vás všechny budu pečovat. Znáte mě. Ujím vás k smrti. 


2 komentáře:

  1. Ahoj, moc diky za tento clanek a inspiraci, ktera me vede usporadat svatbu v Industre. Je to uzasny napad. Mohla bych se zeptat na blizsi postrehy k organizaci, nejake tipy a triky? Byla bych ti straaasne moc vdecnaaa. Planuji svatbu za dva měsíce. trochu narychlo, o to intenzivnější:))) Třeba po mailu nebo tel? Děkuji ti moc. Monika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Moni, klidně mi tu nechej email (komentáře schvaluji, tak ho nebudu zveřejňovat, aby nebyl zneužit), napíšu ti :-)

      Vymazat